Vědomé tělo - Buchov 2021

20.07.2021

BUCHOV 14. - 20. 7. 2021

Sedm dní v napojení, v napojení na sebe, na skupinu, na přírodu, na procesy vnitřní i vnější. Každým dnem jsem vnímala, jak se hlouběji a hlouběji nořím do sebe. Skupinová práce, tanec, vnímání těla a místa, které jsem si našla nebo si našlo mě?

První den. V tanci, ve skupině poznávám jeden z archetypů, kterého se u sebe vevnitř bojím. Je to jakási stařena, potrhlá, bláznivá, nepředvídatelná. Mám strach z toho, že mě "zašpiní", ublíží mi. Vnímám ji jako svůj stín, temnou stránku, kterou je potřeba poznat, přijmout, obejmout, přiznat si, že i ona je mou součástí. Ulevuje se mi, když se vzdaluje. Vybavil se mi později obraz z jedné mé meditace, kdy jsem zavítala do temné části sebe sama, kde jsem se už jednou potkala s touto stařenou, tenkrát jsem zažívala opravdu děs.

Poznávám léčivou sílu kruhu. Zrcadlení. Bezpečí

Druhý den. Poezie místa. Hledám místo. Výhled, potřebuji výhled, nadhled, volně dýchat. Potřebuji strom, stabilitu, o něco se opřít. Potřebuji zelenou, měkkou zem, přijetí. Potřebuji soukromí. Zvuk ptáků, vnitřní ticho.

PROCITÁM. POZNÁVÁM TO TU. JSEM NA ZEMI. ZNOVU. ZNOVU ZAKOUŠÍM ODDĚLENOST. ZNOVU HLEDÁM CESTU. BLOUDÍM.

Poznávám svou páteř. Procítění začátku a konce. Procítění vlastní osy. Kolem čeho se točí mé bytí? Kolem čeho se točí mé tělo? Nakolik je mi dovolen volný pohyb, jak jsem pružná, otevřená? Kde je můj začátek a konec? Do jakých délek saháme? Kde jsou mé hranice?

Třetí den. Noříme se do základních vzorců pohybu. Vše plyne, energie uvnitř těla, myšlenky v hlavě, tanec jednotlivých buněk. Při pohybu na zemi není kam spadnout, jen reaguji, nic se ode mě nechce, nemám strach. Vstávám, pocit volnosti pohybu, možností, měním role, přichází ale pocit, že nemůžu utéct ze vztahu. Pocit svobody, kterou dává underground vs. náročnost svobody a možností "nahoře". Iluzornost toho, co je nahoře a co je dole?

Makrokosmos a mikrokosmos se prolínají. Kolik lidských cest, tolik cest v každém srdci. Kolik lidských domovů, tolik míst, kde hledat bezpečí ve vlastním srdci. Široký oceán schopný pojmout každou duši, srdce, tělo. Vědomí splyne v jednom rytmu stejně jako makro a mikro svět na malém kousku lesa. Přelévá se pestrost barev, tvarů, možností seberealizace. Hluboký ponor do detailu, přes který můžeme poznat fungování celého vesmíru i nás samotných. Není místo, které by neobsahovalo vše najednou, božskou esenci, ve které se ztrácí rozdíly a dualita, přes kterou sebe ve světelném spektru definujeme.

MAKROKOSMOS A MIKROKOSMOS VE VESMÍRNÉM RYTMU TANCUJÍ. PO SETMĚNÍ DO ÚTROB ZEMĚ VSTUPUJI. S DUCHEM MÍSTA SE SPOJUJI.

Čtvrtý den. Kostra jako opora, pocit uzemnění, pěstování vnitřní síly a odolnosti. Lebka. Tlak při porodu. Libé pocity při pohlazení.

Tvorba jako proud přítomného okamžiku. Všímavost. Maluji. První kresbu musím po chvíli odložit, je to z hlavy, to nepromlouvá místo. Hledám a nechávám se vést strukturou a kvalitou větve. Na konci tvorby se mi v obraze zhmotní obraz ducha místa. Vím, že obraz přišel z hloubi mého vlastního nevědomí, ve kterém jsem schopna se opravdu s místem propojit, cítím mystiku, mysterium chvíle. Každým dnem se tu více a více učím vcházet do sebe, do svého těla a skrze něj se napojovat na svou hlubokou podstatu. Promlouváš ke mně řečí, jazykem starých časů. Jazykem, který nemá slov. Jazykem obrazů, pocitů, zvuků.

PROMLOUVÁŠ KE MNĚ SKRZE MÉ TĚLO. TANČÍM OBRAZY Z HLUBIN DUŠE SVĚTA.

Pátý den. Ráno. Cítím, jak nádherně voní ráno. Začíná mi menstruace. Cítím rytmus, koloběh, začátek i konec. S novým ránem nové možnosti bytí, nová naděje, znovuzrození. Nový úhel pohledu. Ze včerejšího dne zůstává jen mlhavá vzpomínka, esence.

S RÁNEM ZROZEN NOVÝ ÚHEL POHLEDU.

Šestý den. Malování vnitřního sebe. Začínám u první čakry, byť jsem si myslela, že v jejím středu budou děti, vyvinul se z toho fraktál, rodová linie, posvátná geometrie, esenciální energie, která mě vyživuje, zářič, pevnost, síla, zdroj. Poté srdce, slunce, které vysílá i přijímá a spirálovitě se nese do výšin. Nohy jako propojovatelé se Zemí, kořeny, kotvení, přichází informace a výživa ze Země, mé vnitřní hlubiny, ze kterých roste něco nového, živého, mladého. Prostor hlavy, napojení na kosmos a vesmír, zatím nedohlédnu, kam až sahá, jaký je můj potenciál v této sféře, jakých výšek, vibrací je možné dosáhnout. Ruce jako kanály, ven i dovnitř, zářiče, léčení, spojení s universem, které se dále kontaktuje s vnitřním světem. Tělo jako hluboký propojený systém, ve vnitřní harmonii, samoléčivý, přesahující hranice fyzického těla. Rozvinutí schopnosti vhledu dovnitř i ven, proudění energie, využití jejího potenciálu pro sebe i druhé.

Přenesení obrazu do pohybu, do těla. Obrazy umocněné vnitřním pohybem, mystický prožitek divokosti a něžnosti, našla jsem hlas vycházející ze srdce, z hlubiny mého já. Rozvibroval celé mé tělo.

IMPULZ.

- týna -